U.TLW 2016 – Ultra trail Lamer Winkel

…běžet víc jak 2 hodiny!! Někdy i 4 nebo skoro 7, jako v tutom případě. …jóóó často to slyšim… MAGORE! A přitom vidim tu scénu z červenýho trpaslíka

A víte co je nejhorší, že čím větší prasárna to je, víc se leze po čtyřech, je horší počasí, průměrný tempa padaj k hranici sváteční vycházkové chůze, tím víc si to snad užívám.

Je to asi úchylka… taková moje úchylka

Tuhle si mi někdo stěžoval, že ten závod vlastně vůbec nebyl běhavej a já mu na to pověděl: „No ne, nebyl! A víš, že mi to vůbec nevadí? Vždyť to je dobře, ne?!“ S odpovědí jsem u typa asi nepochodil a konverzace tím naprosto skončila J Sakra, pročpa by něco takovýho mělo být běhavý? Vyzávodím na orienťácích, lyžích, kole, krosech a já nevim na čem všem ještě – tam se honí sekundy, tam jdeš podlahu, tam musíš… Tady ne, tady je to úplnej opak tady kdo vydrží nejdéle pozitivní, koho náročnost trasy, počasí nebo drobné bolístky nezlomí, ten vyhrává!

To je TO … to Ultra!

No a já se každej rok aspoň jednou neudržím. Láká mě to jak důchodce slevy v supermarketu, už to asi neokecám. Přiznám se, už jako junior jsem se několikrát hrabal 24 hodin v deští s pochybnou mapou na rogainingu, běžel českou masovku jménem Horská výzva, loni zbrusu novej PilsenTrail nebo Alpskej Gross Glockener trail. Letos si tuhle úchylku kompenzuji na německým závodě – Ultra trailu Lamer Winklu.

Trail startoval v krásnejch osm ráno. To, že běh nebude úplně zadarmo, věštilo ranní už počásko, kdy při budíčku v 6 ráno bych klidně vylezl na zahradu a v trenýrkách začal tahat Aidu z boudy – bylo skoro 18°C a předpověď hlásila jasno a teploty k pětadvacítce. Nu což, aspoň budou pěkný panoramata, pomyslím si cestou v autě na sedadle spolujezdce, tupě zírající do neodpovídající aplikace Waze… Jo spolujezdce, protože jsem na páteční prezentaci vytratil peněženku včetně všech dokladů tak, tentokrát tu vojetou spojku mojeho Subárka lechtala Maruška.

To že si Němci umí užít každý drobnosti a zkrátka umí uspořádat vše do nejmenšího detailu, svědčil i start, kde vyhrávala klasická bavorská dechovka, místní nezřídka chodili v různejch krojích a vůbec zdravili a mávali už z dálky! Po nutný kontrole obligatory equipmentu se stavím do startovního pole. Jakmile mi ručička protla dvanáctku s přesností švýcarských hodinek, se ozvala rána jak z kanónu – teda startovní bambitky, za kterou by se nemusel stydět ani Rumcajz loupežník (flinta o ráži protitankové střely a hmotnosti kettlebelu seržanta Shanahana). Odstartováno! Ovšem po dvou rychlejch krocích se startovní (asi šestisethlavej) balík zastaví o tu bavorskou dechovku a odpykává si trestný kolečko kolem rybníčka za neskutečný slávy a jásotu dalších stovek fandících. BOŽÍ!!

Závod se vyvíjí podle představ lehkej klusík stále ještě svižným tempem střídá stojka na Eck. Chčije ze mě jak z vola a zároveň funím jak parní lokomotiva… dost velká bída říkám si a přecházím do chůze. Zhruba poprvní hoďce dobíhám k první občerstvovačce, kde mě žene asi stovka nadšenců, kteří vytvářejí průběžnej koridor. Neskutečný poprvý!! Další civilizaci uvidím až za 13km hřebenovky říkám si a vrhám se konečně do těch slibovaných trailů! A taky že jo! Kozí stezka se náramně vinula přes vrcholky 1100 – 1400mnm Muehlriegel – Odriegel – Schwarzeck – Enzian – Kleiner Arber až na Grosser Arber… neskutečný po druhý!! Navíc když v půlce týhle stezky na opuštěný skále vidíte posedávat asi 10 lidí divoce mlátících do zvonců, připadáte si jak v jiným světě. Neskutečný potřetí!!

Z tohodle opojení jsem se docela rychle oklepal, protože mi začínala docházet už druhá várka flašek a ke slovu se hlásila pěkná motolice a lehkej bolehlav. Magnézka do mě padaj jako Němci do krytu a já sbíhám Kleiner Arber šněruju si to na vrchol Grosser Arberu, kde si  konečně syslym kapsy doplňuji velbloudí hrby, požírám posolený pomeranče a valím dále… Cestou potkávám Maru, která mi to moje cupitání zpříjemňuje až do chvilky, kdy se cesta mění v lehce podmáčenej trail – loučíme se a plánujim další setkání někde kolem Ostrýho. Taky si dejchla holka – když jsem ji tam viděl, byl jsem docela rád, že si můžu beztrestně přejít do chůze, aniž bych musel něco táhnout  ;-)

Z pěknejch 1450mnm Velkýho Javoru padám do nějakých 700mnm, abych se zas mohl podívat na předchozí občerstvovačku z druhýho kopce – Svarohu. Trochu demotivující co?? Odměnou za tenhle pád je ale fantastickej trail borůvčím po skalnatým hřebínku Svaroh – Ostrý. To je to místo, kde srnky dávaj dobrou noc, běží mi v hlavě…. Žádná turistická, žádná značená, jen takovej oholenej, přesto drsnej semi – open, pravda stále ještě lehce chytlej kyselejma deštěma 90. – tých let. Neskutečný popátý!!

Tam kde je na jedný straně hranice 1. zóna NP tam se na druhé straně hranice prohání trail runneři poloviny Německa… Připadá mi to jako děsnej paradox J ve kterým se utvrdím při nedělním vejletu na Černé a čertovo jezero.

Mezi Svarohem a Ostrým začíná lehýnce nudnej přeběh po šotolině, kde mi čeká Maru … jůůů mám to ale štěstí J Cupitáme si to spolu, povídáme a než jsem se nadál, nudná šotolina je fuč, já lezu kolmici na Ostrý a Maru mě stíhá „obíhačkou“ po šotolině… Na Ostrým maj dobrý střelivo dávam jedno Hefen s chlapíkem na Verpflegungspunktu, zazdím to zas tim posolenym ovocem a sbíhám posledních 7km do cíle… říkám si: 7km, -600m .. piece of cake nebo? …Nooo nebo..🙂  pořadatelé připravili opravdu master piece, když zbytek trasy vedl po skalnatým hřebínku, kde už snadv ani ti kamzíci nechodí, cesta nevede… jen ten trail, pár šlápot v jehličí… Neskutečný zas a znova!! Krása střídá nádheru… zapomínám na bolesti, začínající křeče v tříslech užívám si!!

Ultra trail Lamer Winkel je prostě zážitek se vším všudy!!

 

Více tady:
http://utlw.de/
https://www.facebook.com/u.traillamerwinkel/?fref=ts

Chci víc, 6 je málo

a jooo asi jsem trošku nenasytnej… vlastně dost nenažranej! Furt nejsem spokojenej! Zas chci víc! A to mi nesklidnilo ani to čtvrteční večerní přežrání ani středeční dvoukilo! Ani bolavý hnáty! … To už snad ani neni možný.

…vždyť nám chybí půlka ostrova!?

Jo JEN 6 dní, JEN 6 vejletů, JEN 6x vopruzelá řiť, JEN 6 dní vazelínových příprav na sedačku, JEN 0 dní mazání opalováku na spálený hnáty, JEN 6 měsíců na srovnání vypálených rysek, JEN 6 dní cucání ohnilejch bidonů, JEN 6x průměrnejch 133km za JEN 6x průměrnejch 283min, JEN asi 666x totální podprůměr na každym projetym strava segmentu, JEN 6 totálních přežrání na večeři a JEN 6 totálních přežrání na snídani JEN 6×2 posezení mezi JEN 200 žiletkama v JEN 600 let starý vesnici, JO A JEN 1x JSME TY NAŠE TRASY OBJELI! … to je málo na prohlídnutí ostrova, uliček, stočení hnát a kdo ví ještě čeho…

Overall_map

Jo jsou to, myslím, jsou pádný důvody, proč jet na ten ostrov ve Středozemním moři znovu! A jako první švih to táhnout zprava do Capa Pi, Coloniu, Santanyi, Cala D´or…jo zkrátka po pobřeží do Arty na obídek… A taky úplně na sever se chci podívat na Formentor, Sa poblu, San Picafortu na obídek… (už jenom kvůli těm názvům)!

Musíme tam znova – pod jednou podmínkou, nesmí fučet! Jak posledně, když se suneš v balíku pádovou rychlostí 15km/h mírně skopečka zato v ku* proti vichru.

Foto zde: http://tom-ass.rajce.idnes.cz/Mallorca_-_aneb_jarni_toceni_2016
Nebo u Gibona na FB: https://www.facebook.com/robert.andel.5/media_set?set=a.10205492170334283&type=3&pnref=story
 …Nebo něco málo zde níže

This slideshow requires JavaScript.

Takže
See Ya příště Mallorco

Mallorca trippin – vodjedeš na koze, přijdeš na vlku!

A je to tu startujem

Nečekej nic duchaplnýho, ani poučnýho .. vlastně ani celistvýho. Jen drobátko přiblížím naší ponorku z cest. Takovejch pár poznámek z jihu, zkrátka míříme na Malorku a protože jsme kluci spořiví, tak berem jen 3 velký bágly pro 10 lidí, rozhazujem na parkáči věci ostatních batožin. Šetříme každej gram a mezi tyčinkama si leží pěknej metrovej, asi dvou kilovej řetěz na bagr! Mlátilova anakunda!

DCIM104GOPRO
DCIM104GOPRO

Slušný odpolko

Cestou bereme Liborovi diplomy, které obdrží každý účastník, který objede místní královskou etápku cca 170K v rámci jednoho švihu. Si je rovnou vypíšeme, hlási Tesák zezádu. Vypiš aj jeden Koprovi! A víš co, vypiš mu rovnou dva a na stejnej datum… Dodává Tošík!

Je to paráda, čtiva máme dosti (takže I námětů k radosti) a proto sosáme samý moudra! Vem si třevas takou přílohu mladý fronty: Jooo sic budu zdravej, ale Věrka to asi moc neocení, když jí večer sfouknu z postele, hlásí Tesák, když čte článek o imunitě a její podpoře bakteriemi mléčného kvašení a navíc 4. dubna je den mrkve, to mi poser! Předtím, než se připlácnem zpátky na zem potkáváme ještě pár tranďáků, buzen, metroušů a jednoho kokota v board sales časaáku …

2

Přistáváme… ty voe Lesiči si měl objednat vodní skůtry místo kol… Po přistání si to namíříme rovnou do místního “Zupamárktu” pro něco zelenýho… No a jak to dopadlo, asi si můžete udělat obrázek sami.

U večeře

Nezaostáváme žerem jak najatý, když v tom já NE, já už nežeru, já jsem měl žravou naposled v 18 letech, povídá Tesáček. To jsem vyhrál sázku, když jsem na střední sežral 10 obědů ve školní jídelně… Pravda, poslední tři mi už moc nechutnaly a když jsem na druhý hodině dožíral desátej na prvním jsem si už seděl!

Každopádně, po třetím přídavku jim určitě ten vyleštěnej hajzlík nejen že vodpečetíme, ale rovnou utrhneme …na to nepomůžou ani kontra účinky Gibonovo kodeinu na kašel, kterej ti zaručeně způsobí úpornou zácpu!

U večerního pivka

Lesič: ty voe mi píše Jarmila že by s náma zítra jela… si mě pamatuje z časů, když jsem ještě jezdil!

  • Kua to nejde, já ještě neseděl na kole, ozývá se z druhýho rohu, já taky ne.. ozývá se z dalšího!
  • Nám Ujede!
  • To nejde, musíš jí odradit…
  • Napiš jí, že jdeme poprvý na kolo.
  • Nééé – piš, že pojdem až ve 12.. mezitím si někoho najde… se posere až uvidí ty naše zarostlý hnáty!
  • Doufám, že jsi jí to vysvětlil!, ukončuje povídání Gibon!
  • Cos jí poslal?

Vole si ráno otočím ty berany nahoru a pojistím to! Howg!

7

Takhle my si tu žijem! Nakonec jsme s Jarkou jsme dali kávičku, po švihu pivíčko, záchod zesrali a zítra? Jooo zítra, to jedem dlouhou, jak říkal Tesák: vodjedem na koze a přijedem na vlku!

O hrajícím kapitánovi, servisákovi, kuchaři, řidiči a v (ne)poslední řade zavoďákovi za zenitem

Už je tomu den, ne dva! …vlastně skoro tejden! Co snad historicky první hlídka s členy LK Slovan sjela K70. Žádnou sedmdesátku ani můstek, ale sedmdesáti kilometrový závod pětičlenných hlídek v Krkonoších, kde nás přivítalo krásný počásko a parkáč plnej orientáků! …A pak že v klasickym lyžování neni pohodová atmosféra!

“Hatefullfive” aneb bylo nás pět…na startu, bude nás pět i v cíli? To byla asi největší otázka, kterou jsem si kladl celej tuten vejlet. Ale přec jsme závod objeli všichni ve složení

  • Strašně utahanej – Tošík (protože se táhl jak smrad)
  • Strašně neutahanej – Rádlík (protože se netáhl jak smrad)
  • Strašně nenažranej – Karýk (protože mu bylo blbě z gelů)
  • Strašně nažranej – Mlátil (protože furt něco žral)
  • A Strašně nadřenej Jony Majer (nadřenej, protože objel sedmdesát kilometrů pavoukem na jednu stranu a to i dolu skopce! A ještě byl první v cíli)

A jak jsme dopadli? Dvanáctý… z padesáti. Jooo pravda mířili jsme výš… holt příště shit happends! Největší parádou na celý K70 je zjištění, že všechny teamy jsou na tom úplně stejně! Jedni se nechávaj tahat na gumě už od 2 km, jiní nervózně postávají na vrcholcích kopce, další nadávají až se hory zelenaj…jo je to show, která stojí za to! A ještě vejletní finishová níže!

finish_K70

PS1: Kdo je ten hrající kapitán, servisák, kuchař, řidič a v (ne)poslední řade i zavoďák za zenitem??

PS2:Ve kterym kopcii to na něj přišlo? ( Trasa K70 )

VA! Co teď?

Znáte to?! Rýmička! Jooo i na mě přišla! V noci se budíš, vyndaváš jednu nudli za druhou, ráno tě zpod postele pozdraví hromádka posmrkanejch hajzláků a v puse máš jak v polepšovně (nemluvě o tom odéru, táhnoucím se zpod peřiny…). Kdybych si za to aspoň mohl sám, večer se setnul třeba kdesi na baru, ale ono né. To jen ta chřipková epidemie, co furt omílaj ve zprávách!

„Ideální ráno jak strávit nadcházející víkend“, napadá mě obratem. VA a to je tak krásně!  -3° skoro jasno, nahoře se třpytí čerstvej prašánek a já tuťukám do PC, vlastně né ->

„Ty jo chodím tu jak největší retard tím klátivým krokem (tempem asi 45min/km) mezi kuchyni, obejvákem a jídelním stolem – Jóóó totálně nepřítomně, takovou divnou osmičku kolem křesla a žvejkám do toho tu včerejší drobet přešlou, ale zato hodně spálenou topinku“, píšu Maru a zřejmě zoufale hledám pochopení.

„Důchodce jak cyp!“, pípne mi obratem na Soňákovi

A následuje: “už sis přečetl noviny? Vyrazíš s holí na procházku? Koukneš do Alberta po slevách? Nebo dáš nějakou telenovelku?“

Asi jo co mi zbyde… disertačku přec nemůžeš psát 24/ 7 J

————————————————————————–

Ale né každý rána jsou takový! Spadám spíše do té aktivnější části populace… vlastně hodně aktivní… a často slyším i slova typu ty jsi magor! Nevím… odtrénovat 540hod/ rok s cca 60 závody a pěkným průměrem 365 piv/ rok, dělat prezenčně doktorát, do toho učit, mít úvazek na firmě s pravidelnou docházku , školit pod pár agenturama, pomáhat s trénovám žactva ve dvou krajích i sportech, pořádat do toho závody a mít tu nejlepší holku pod sluncem, a to jen 400km od jednoho z tvojich bydlišť? … to nemá každý?? … Nevím J

 

VA! Karýku, měl by sis to srovnat! Vyblejt si ty myšlenky někam na papír! Možná to i změnit!🙂

 

 … VA to je to nový slovo! Takže VA jdu se léčit ať zas můžu vypadnout ven!

VA-ven See Ya!